Diabetes mellitus - akutní stavy

PhDr. Lukáš Humpl, mluvčí ZZS MSK, 11.06.2008 18:04:43 - verze pro tisk

Diabetes mellitus (cukrovka) je velice častým onemocněním, které je způsobeno nedostatkem hormonu inzulínu nebo jeho nedostatečným účinkem v tkáních. Výsledkem je porucha látkové přeměny cukrů, tuků a bílkovin.

Základní rozdělení diabetu

1. Typ I - diabetes závislý na inzulínu: je charakterizován nedostatkem inzulínu v důsledku zničení beta buněk slinivky břišní autoimunitním zánětem. Přesná příčina není známa, podílí se genetická výbava, může jít o následek virové infekce. Vyskytuje se převážně v dětství a mladším věku

2. Typ II - slinivka vylučuje inzulín, tkáně nereagují jak by měly, a to v důsledku necitlivosti nebo snížené citlivosti receptorů pro inzulín v tkáních. Rizikovým faktorem je obezita,dieta s vysokým obsahem tuků, nedostatečná tělesná aktivita, výskyt v rodině. Typická je u dospělých.

3. Gestační diabetes - vzniklý v těhotenství, může působit komplikace u matky i novorozence.

Příznaky, rozpoznání diabetu a léčba

Typické projevy rozvinuté cukrovky jsou žízeň, časté močení, zvýšené množství moči, hubnutí a únava. Někdy se cukrovka projeví až komplikacemi. Diagnózu cukrovky potvrdí stanovení hodnoty koncentrace glukózy v krvi, přítomnost cukru v moči, provedení testu, který sleduje hodnoty glykémie v krvi v pravidelných intervalech. Součástí léčby všech typů cukrovky je dieta s omezeným příjmem cukrů v potravě.

U cukrovky I. typu je základem podání chybějícího inzulínu v podobě podkožních injekcí (dávky a způsob podání stanovuje odborný lékař diabetologické ambulance). Jinou možností podání inzulínu je inzulínová pumpa. U cukrovky II. typu je zpravidla nutná i redukční dieta a zvýšená pohybová aktivita. Tam, kde dieta nestačí, je nutno zahájit léčbu tzv. perorálními antidiabetiky, v případě rozvoje komplikací třeba i v kombinaci s inzulínem.

Akutní komplikace

Rozvíjí se během několika minut až dní.

• Hypoglykemie

Nejrychleji se vyvíjející komplikace, bezvědomí může nastat během několika minut. Nejčastější příčinou je podání nadměrné dávky inzulínu, antidiabetik v tabletách, fyzická zátěž, horečka, snížený příjem potravy, alkohol.

Příznaky

- v úvodu neklid, pocit hladu, studený pot, rychlý tep

- poté poruchy řeči, spavost, křeče, poruchy vědomí

- při delším průběhu hrozí trvalé poškození mozku.

První pomoc

- pokud je pacient při vědomí, podáme 3-5 kostek cukru

- při poruše vědomí zajistíme základní životní funkce

- jestliže je k dispozici, podáme injekci Glukagonu - 1 mg do svalu (někteří diabetici jsou jím vybaveni)

- voláme rychlou lékařskou pomoc; nutno je podat glukózu do zajištěného žilního vstupu

Hospitalizace je nutná vždy při podání dlouhodobého inzulínu, antidiabetika v tabletách, při komplikovaném průběhu.

Pozor!

V případě bezvědomí již do úst nemocného nic nepodáváme!

Příběh z praxe:

Záchranná služba vyjížděla v pozdních večerních hodinách k pacientovi ve středních letech. Jednalo se o diabetika, který si pravidelně aplikoval inzulin. Nyní telefonovala manželka s tím, že manžel začal náhle nesrozumitelně mluvit a choval se zmateně. Napadlo ji, že se jedná o hypoglykemický stav, o manželově nemoci věděla.

Než se vrátila z kuchyně, odkud přinesla cukr, aby jej podala manželovi v rámci první pomoci, muž již upadal do bezvědomí. Nyní je neprobuditelný, celý opocený, pozoruje u něj třes celého těla.

Záchranáři po příjezdu na místo zjistili, že se skutečně jedná o hypoglykemické kóma, hladina glykémie byla na přístroji neměřitelná. Nitrožilně proto podali roztok glukózy a pacient se začal zakrátko probírat k vědomí.

Po chvíli byl schopen se záchranáři komunikovat; příčinou stavu byla patrně větší fyzická práce a menší příjem potravy ve večerních hodinách. Muže nebylo nutno transportovat do nemocnice, po ošetření jej záchranáři ponechali doma s doporučením další kontroly u ošetřujícího lékaře.

• Hyperglykémie

Vyvíjí se v průběhu hodin až dnů. Příčinou bývají infekce, srdeční selhání, zátěž při operaci, nedodržení léčebného režimu, cévní mozkové příhody; může jít také o projev nepoznané a neléčené cukrovky.

Příznaky

- silná žízeň, nadměrné močení, zvracení, slabost

- poruchy vědomí od zmatenosti, spavosti až po bezvědomí

- bývá hluboké dýchání, z dechu je cítit aceton, rychlý puls, nízký tlak, oschlé sliznice.

První pomoc

- při poruše vědomí zajištění základních životních funkcí

- zajistit přivolání záchranné služby.

Léčba hyperglykemického stavu vyžaduje hospitalizaci, intenzivní přívod tekutin. Nutná je pozvolná úprava hodnot krevního cukru a minerálů, léčba vyvolávající příčiny.

Pamatuj!

Při nejistotě o typu komatu u diabetika se lze pokusit o podání lžičky medu či cukru pod jazyk.

Definitivní potvrzení přinese až stanovení hodnoty glukózy v krvi glukometrem.

Závěr

Počet zjištěných případů cukrovky každoročně stoupá ve všech průmyslově vyspělých zemích světa Prevence v případě diabetu I. typu je prakticky nemožná, u II. typu je možno částečně vznik onemocnění ovlivnit redukcí nadváhy, zvýšením fyzické aktivity, dodržením zdravých stravovacích návyků.

Příběh z praxe:

Posádka rychlé lékařské pomoci byla volána k případu možné dopravní nehody. Osobní automobil narazil na dvoře statku čelní maskou do zdi kravína. Za volantem záchranáři nalezli asi čtyřicetiletého muže v bezvědomí.

Řidič byl opocený, bez známek poranění, doklady ani údaje o zdravotním stavu nejsou k dispozici. Po vyproštění pacienta a provedení potřebných vyšetření byla zjištěna nízká, na glukometru neměřitelná hladina krevního cukru.

Po podání koncentrované Glukózy do žilního vstupu se muž přibližně po dvou minutách probírá z hypoglykemického kómatu k plnému vědomí. Následně udává, že je diabetik na inzulínu. Ranní dávku si aplikoval, ale protože spěchal do práce, nestihl posnídat.

Posádka postiženého předala k dalšímu vyšetření na interní ambulanci v nemocnici. Odtud mohl být po kontrole interním lékařem propuštěn do ambulantní péče. Byl poučen o nutnosti pravidelného stravovacího režimu.

Poznámka:

Důsledkem obou typů cukrovky jsou tzv. pozdní komplikace. Ty jsou podmíněny zejména poškozením krevních cév a stávají se nejčastější příčinou nemocnosti a úmrtnosti diabetiků. Ischemická choroba srdeční, infarkty myokardu a cévní mozkové příhody jsou u diabetiků dva až třikrát častější než v ostatní populaci. Velmi častá je také ischemická choroba dolních končetin, mající za následek mnohdy i amputací. Diabetikům hrozí také poškození malých cév oka a postižení zraku či dokonce oslepnutí.

Autoři:

MUDr. Petr Černohorský

PhDr. Lukáš Humpl