Kolapsový stav

PhDr. Lukáš Humpl, mluvčí ZZS MSK, 03.02.2008 17:46:13 - verze pro tisk

Kolaps se projevuje většinou jako náhlé zhoršení či ztráta vědomí pacienta. Postižený je netečný, vnímá zhoršeně či vůbec. Stav je často doprovázen i jeho tělesnou slabostí či úplnou bezvládností.

Pacient se pak neudrží na nohou, padá či se sesouvá ze židle, zavírají se mu oči, příznačná je také „hadrovitost“ a chladnost končetin. Bývá bledý, může se potit.

Varovnými signály blížícího se kolapsu mohou být: zívání, zhoršení kontaktu s postiženým, pocit závratě, "zatmění" před očima, hučení v uších, nevolnost, pocení, bledost v obličeji…

Zkušenost s tímto stavem má skoro každý. Bývá velmi častým důvodem volání záchranné služby. Je zákeřný tím, že se za ním může skrývat široká paleta příčin.

Příčiny

Mezi ty nezávažné počítáme většinou nedostatečný krevní oběh s poklesem krevního tlaku a následným krátkým nedokrvením mozku. Často tím trpí lidé s vrozenou dispozicí k nízkému krevnímu tlaku, bývá i souběh dalších faktorů - například oslabení těla bolestí (při menstruaci, ledvinová či žlučníková kolika), dále infekce, hladovění, žíznění, horko, nevyspání, přepracování, vliv silných emočních podnětů, delší stání, náhlá změna polohy, apod. Někteří lidé mají ke kolapsům vrozené dispozice a tyto stavy mají tendenci se u nich opakovat.

Závažnějšími příčinami jsou kupříkladu komplikace při náhlém srdečním infarktu či jiných srdečních chorobách, mozkové mrtvici, komplikace cukrovky, kolapsové stavy při epilepsii, úrazech hlavy, vnějších či skrytých krváceních (mimoděložní těhotenství, žaludeční vřed…)

Příběh z praxe:

Při dopravní nehodě dvou osobních aut na zledovatělé silnici je zraněn řidič jednoho z nich. Ostatním na místě si stěžuje na silnou bolest podbřišku. Je bledý, neklidný a zmatený. Původně jej laičtí zachránci usadili do méně rozbitého auta, náhodně je však přítomna zdravotní sestra; ta jej ukládá na vlastní kabát na zem, nohy podkládá dalším oděvem, teple postiženého přikrývá. Do příjezdu záchranky muž ztrácí vědomí, ale sestra mu provedením záklonu hlavy zachovává dobrou průchodnost dýchacích cest s vlastním dýcháním.

Pacient je posléze v šokovém stavu, který byl způsoben masivním vnitřním krvácením při zlomenině pánve nejprve záchranáři ošetřen a poté transportován přímo z místa vrtulníkem do traumatologického centra. Zde je vzápětí úspěšně operován a dále léčen. Muže se podařilo zachránit – dodnes je v občasném kontaktu se svou zachránkyní.

Pozor!

Druhotným nebezpečím při vzniku kolapsového stavu je, že se pacient může při eventuálním pádu zranit - hrozí především poranění hlavy s možným poraněním mozku.

Možný průběh

Mohou nastat dvě varianty:

1. Pacient se rychle probírá

V řadě případů ani nedojde k úplné ztrátě vědomí a tomuto stavu někdy říkáme “mdloba”.

Můžeme pozorovat apatii, někdy však naopak neklid a strach, zrychlené dýchání, pacient udává mravenčení končetin nebo v okolí úst. Může být zmatený, opakovaně se ptá, co se stalo, chce někam utíkat. Postižený nás někdy překvapí silou, rozhodností a nutkavostí, se kterou je schopen udělat nějakou nepředloženost a například někam spadne, vzdaluje se z místa pryč a podobně. Tato eventualita sice není častá, ale je dobré o ni vědět.

První pomoc:

- pacienta vždy uložíme – tím se zlepší prokrvení mozku, o který jde především

- můžeme podložit dolní končetiny například židlí ke zlepšení návratu krve k srdci

- leží-li na zádech, hlavu nepodkládáme; při zhoršení vědomí by mohl zapadnout jazyk

- pokud jej musíme opustit kvůli přivolání pomoci, uložíme jej na bok do stabilizované či zotavovací polohy (správné polohování bude vysvětleno v některém z následujících článků)

- nepodáváme žádné tekutiny; během případného opětovného kolapsu by je mohl vdechnout nebo se dusit zvratky

- zajistíme stálý dozor

- snažíme se zajistit teplo (přikrýt kabátem, dekou…)

- voláme zdravotnickou pomoc; telefon 155

2. Pacient se neprobírá a nereaguje

Pokud postižený nereaguje na naše volání či poplácání po tváři, situace je pravděpodobně velmi závažná a můžeme předpokládat těžší poruchu zdraví.

Pokud dostatečně dýchá

- vidíme tedy pravidelné zvedání hrudníku, cítíme na tváři jeho dech…uložíme jej pro prevenci zapadnutí jazyka do zotavovací či stabilizované polohy na boku. Voláme záchrannou službu a až do jejího příjezdu pečujeme o pacienta.

Pokud nedýchá

pokusíme se nejdříve zprůchodnit dýchací cesty. Pacient je uložen vleže na zádech, zakloníme mu hlavu, pokud možno neodcházíme, přivoláme pomoc.

Pokud si ani po zprůchodnění dýchacích cest nejsme jisti, zda dostatečně dýchá

budeme provádět dýchání z úst do úst a současně nepřímou masáž srdce. Správná technika resuscitace bude popsána v některém z následujících článků. Zde uvádíme jen základní pokyny: masáž srdce provedeme tak, že pacienta ležícího na zádech masírujeme rukama uloženýma přes sebe uprostřed hrudní kosti, s napjatými pažemi, s rychlostí stlačování 100/min, hloubka stlačení u dospělého člověka má být asi do jedné třetiny hloubky hrudníku, po každých třiceti stlačeních dvakrát do pacienta vdechneme; takto postupujeme stále dokola. Voláme co nejdříve pomoc, nejlépe je, když se o to postará další poučená osoba. Oživujeme bez přerušení až do příjezdu odborné pomoci či do obnovení dostatečného vlastního dýchání pacienta (vidíme že zrůžověl, budí se..)

Nejčastější chyby při kolapsu

- nikdo neposkytne pomoc (neznalost pomoci, stud, lhostejnost…)

- neznalost čísla tísňového volání

- pacient není správně uložen; jedná se patrně o nejčastější chybu - toto opatření je však pro pacienta při kolapsu až na vzácné výjimky vždy prospěšné. Častými důvody neuložení postiženého či nesprávného polohování bývá neznalost, často stud – zejména na veřejných prostranstvích, nemístné ohledy ve smyslu “zašpinil by se”, “prochladl by”, apod.

Příběh z praxe:

Na zastávce MHD kolabuje asi šedesátiletá paní. Přestože dle svědků “se nějak divně motala” již několik minut, větší pozornost kolemjdoucích vzbudila až po pádu, při kterém si způsobila poranění na hlavě. Po krátkém bezvědomí se probírá a snaží se vstávat, ostatními je posazena na lavičku a podpírána, aby neupadla. Záchranka nachází pacientku vsedě s předkloněnou hlavou a v bezvědomí. Z důvodu zapadlého jazyka při předklonu hlavy nedýchá, její základní životní funkce se podařilo obnovit asi po dvaceti minutách. Záchranáři postiženou odvážejí do nemocnice, kde však po čtyřech dnech umírá na anesteziologicko-resuscitačním oddělení pro komplikace způsobené špatným okysličením organismu.

Autoři:

MUDr. Luděk Smékal

PhDr. Lukáš Humpl